Slepý elf natočil rukojeť k Sa'jinovi a ten natáhnul ruku nad rukojeť meče a chvíli tak zůstal. Nakonec však stáhl ruku.
"Meč být tvůj," řekl Sa'jin rezignovaně, otočil se a odkráčel pryč, následován dvěma strážci. Altash si povzdechnul a otočil se na skupinku v pelechu. Nayeli se opět chtěla postavit, ale znovu byla zadržená Mai se stejným vysvětlením. Tallok pomalu vstal a vykročil směrem k Altashovi. Elf mu vykročil naproti. Když se setkali, chvíli jen stáli u sebe, těsně jeden proti druhému, pak Tallok sklonil hlavu a položil ji Altashovi na čelo. Slepý elf zvedl ruku a podrbal obrovského šedého vlka za ušima, následně řekl něco řečí, kterou Nayeli dosud neslyšela. Tallok pak trochu odstoupil od Altashe a očichal ho, na to mu hned Altash položil ruku na čumák.
"Vím, že smrdím jako pes, ale jestli se mne pokusíš olíznout nebo dotáhnout do pelechu tak dostaneš nakládačku, dědulo!" dodal v lidském jazyce. Až teď Mai pustila Nayeli a obě se Sorou došly k Altashovi. Mai začala něco říkat, ale hned se zarazila, když si Altash kleknul před Nayeli. Elf položil meč na zem vedle sebe a rukou přivolal malou elfku blíže a ona poslechla. Altash Nayeli chytil za ramena a jemně hmatem zkontroloval krk, tvář a pak celou hlavu. Následně se vrátil na ramena a přes paži, loket, předloktí, zápěstí a dlaň přešel až na jednotlivé prsty. Zlatovlasá elfka celou dobu mlčky držela. Altash tímhle způsobem pak prohlédl celé její tělo až po paty a k jednotlivým prstům na nohou. Mai jen ohromeně sledovala, co se děje.
"Bolí tě něco?" zeptal se po prohlídce.
"Už ne, bolelo mě v zadu na hlavě, ale dala jsem si na to mast od Mai," přiznala Nayeli. Altash se znovu přisunul a nahmatal s elfčinou pomocí ono místo.
"Vypadá to jen pohmožděné," řekl elf, stáhnul ruce a pokusil se postavit, ale v tom momentě se mu kolem krku vrhla Nayeli s pláčem. Altashe to zaskočilo ale jen na chvilku, pak začal malou dívku hladit po zádech.
"Bála jsem se," plakala. Zavalená přívalem emocí se z vraha bez svědomí proměnila zase v malé děvčátko: "Tak moc sem se bála! Oni přišli a ty ani Sora jste tam nebyli. Pak ti psi. Pak ti lidi! Nenávidím lidi! Proč jsou všichni lidé, co potkám, tak zlí?" plakala Altashovi do róby a její tělíčko se chvělo. Teď se i Mai přidala do skupinového objetí a Sora položila svojí hlavu na hlavu malé elfky.
"Bála sem se," Nayeli opakovala. V kleče strávili hodnou chvíli než se Nayeli utišila. Pak si z jedné z Altashových brašen vytáhla kousek sušeného masa. Jednou rukou si utřela slzy a v druhé sevřela maso, vyškrábala se elfovi na klín a zakousla se do masa, jako kdyby týden nejedla.
Altash následně vzal brašny a všichni, kromě Talloka, který mezitím usnul, se přesunuli do malé chatrče kde se Nayeli probudila. Tady se Nayeli dozvěděla Altashův plán pro její výuku magie. Jejím učitelem měla být Mai. I když na to nevypadala, malá elfka zjistila že Mai má nadání pro magii a co víc, že je další v řadě na duchovního vůdce vesnice. Také se dozvěděla, že ten kdo naučil Mai lidské řeči nebyl nikdo jiný než Altash, který ve vesnici strávil nějaký čas před pěti lety. Mai ze začátku říkala, že to, co dělá, není magie, ale Altash na to řekl něco jako: "Je jedno, jestli piješ čaj ze sklenky nebo z hrnku, stále je to čaj," ale Nayeli to moc nepochopila.
Zlatovlasá elfka se během svého pobytu u Gurubashi trollů – tak jí Mai řekla, že se nazývají - hodně naučila. Její znalosti se rozšířili jak z kulturního hlediska, tak i ze sociálního, magického a kulinářského. I když se magii učila z pohledu šamanů, což Altash prohlašoval za jeden s nejlepších základů, jaké mohla dostat, nedělala skoro žádné pokroky. S Altashem se vídávala jen u jejich cvičení, pak vždy hned někam zmizel beze slov. Elf se následně objevil až na jedné ze stoliček v chýši, vždy když Nayeli ráno otevřela oči. To, že ho viděla hned po probuzení, ji moc uklidňovalo. Sora taky nebyla k nalezení. Sem tam měla Nayeli pocit, že zahlédla něco bílého koutkem oka, ale když se ohlédla, nic tam nebylo. Dny se táhly a elfka neměla náladu je ještě počítat. Stejně nepatrné byli i pokroky malé elfky v magii. Více se naučila o přírodě, o dějích v ní, koloběhu vody a života, než kouzel a magie, ale Altash trval na tom, aby pokračovala.
Jednoho dne Mai přišla na jejich cvičení dost rozrušená. Netrvalo dlouho a svěřila se Nayeli.
"Tallok, nebýt zdravý. Jen ležet od rána, nic nejíst a nepít. Vypadat, že mít bolesti a mast nepomáhat," Mai se pokoušela o plnohodnotnou hodinu šamanizmu, ale duchem byla jinde. Malá elfka také ztrácela koncentraci. Obě usoudily, že cvičení v tomhle stavu nemá smysl, a rozhodly se ho odložit a zajít za starým vlkem. Už při příchodu si všimly velkého množství trollů z vesnice, ale i některých, které Nayeli ještě nikdy neviděla. Díky Mai se prodraly až k rákosové chatrči. Hned, jak vešly dovnitř domku na plošině, všimly si klečícího Altashe se Sorou po boku a ...
Nayeli musela zamrkat, protože nevěděla, jestli se jí nezdá. Vedle elfa seděla elfka s bílými vlasy oblečená v koženém brnění. I když byla bělovlasá elfka oblečená jinak, než si ji pamatovala, i tak ji poznala. Elf a elfka hladili sivého vlka, ležícího na boku. Tallok nevypadal nejlíp, a Altash mu šeptal něco v řeči, které Nayeli nerozuměla. Dívky si přisedly. Mihewi se otočila jejích směrem a usmála se, i když to byl trochu smutný úsměv. Objala nejprve Nayeli, a pak i Mai.
"Nevypadá dobře, co mu je?" zeptala se tiše zlatovlasá elfka.
"Dostihnul ho nepřítel, kterému dosud unikal," byla odpověď, kterou dostala od Mihewi. Malá elfka se zatvářila dost zmateně.
"Nemoc, které nakonec všichni smrtelníci podlehnou."
"Jaká nemoc?" Nayeli byla ještě více zmatená.
"Věk," suše odpověděla Mihewi.
"Jak to myslíš, že unikal před věkem?"
"Nikdo ti to neřekl?" překvapeně se optala Mihewi, "Tallokovi je dobře 170 let."
"Psích?"
"Ne, Tallok žije už více než 170 lidských let,“ odpověděla bělovlasá žena. Tohle Nayeli ještě více překvapilo. Pamatovala si, že Mai něco říkala o tom, že je Tallok starý, ale tak moc, to nečekala.
"Mihewi, můžeš, prosím tě…" Altash promluvil.
"Ale samozřejmě," odpověděla Mihewi, položila ruce na vlka a začala něco odříkávat. Světlo zalilo vlka, a když pohaslo, vlk se převalil na břicho, a za pomoci obou elfů se postavil na nohy a otřásl se.
"Udělala jsem vše, co mohu, ale zdá se, že to i tak dlouho nevydrží," dodala elfka.
"Nevadí, to postačí, děkuji," řekl elf a doprovázen oběma vlky vykročil směrem k východu. Elfky a trolka je následovali. Davy venku vytvořily koridor a skupinka přešla až na konec vesnice. Nayeli si všimla, že trolů bylo ještě více, než když vešly. Z osady pak pokračovali na západ, následováni celou vesnicí. Netrvalo dlouho a přišli na vyvýšenou mýtinu, odkud byl výhled na moře. Tady Altash a jeho skupinka ustoupili a k Tallokovi přišli trollové. Mai jí vysvětlila, že to jsou vůdci vesnic, jako její praotec Sa'jin. Většina z nich prý pocházela z jejich vesnice a přišli vzdát poslední úctu vlkovi. Každý z nich řekl pár slov v Zandali, a pak přiložili svou hlavu k masivní hlavě vlka. Nayeli se tlačily slzy do očí, Mihewi si toho všimla a malou elfku k sobě přitulila. Altash stál bez jakéhokoli znatelného výrazu opodál.
Poté co se vůdci všichni vystřídali, byl povolen přístup ještě prostým trolům. Nesli své potomky, po párech přistupovali k vlkovi a ten olíznul jejich děti. Mai vysvětlila, že to je pro štěstí. Když se vystřídali i ti, Mihewi dotáhla Nayeli a Mai před vlka který olíznul všechny tři. Poslední, který před vlka přistoupil, byl Altash.
Elf vlka podrbal na hlavě a následně přitiskl svou hlavu k jeho. Altash začal mluvit v tom neznámem jazyce. Malá elfka nerozuměla, co říkal, ale měla pocit, jako by ji každé slovo zasáhlo hluboko uvnitř. Následně se stalo něco, co nečekala, jakmile Altash domluvil, tasil modrý meč, který měl připevněný na zádech a rychlým pohybem ho zarazil hluboko do hrudi sivého vlka. Malá elfka nedokázala pochopit, co se stalo. Celé její tělo chtělo křičet, ale z jejích úst nevyšla ani hláska. Mihewi ji objala pevněji a Nayeli ucítila dopadat její slzy na svoji hlavu. Altash mezitím položil Talloka na bok a vytáhnul meč, který byl překvapivě bez jediné kapky krve.
"P-proč?" bylo jediné slovo, na které se malá elfka zmohla, když Altash prošel kolem ní a odešel z vyvýšeniny, ale od něj se odpovědi nedočkala. Nayeli ho chtěla nenásledovat, ale Mihewi ji nepustila se slovy:
"On je ten z nás, kdo teď trpí nejvíce. Nech ho chvíli se sebou samým.“
No comments:
Post a Comment