PzP cast 6.

Čas během plavby ubíhal pomalu. Sora většinu cesty přespala v podpalubí. Nayeli vždy měla problém najít si nějakou zábavu. Altash strávil prvních pár dnů na špici lodi, což Nayeli dost iritovalo, kvůli pravidlům které stanovil. Malá elfka začala do elfa hučet, aby ji naučil sebeobraně. Altash zprvu odmítal, ale když argumentovala tím, že na ni nebude muset tak pečlivé dohlížet, nakonec souhlasil. Elf jí dal dýku, kterou vytáhnul z jednoho z batohů. Kromě trénování se zbraní trval na tom, aby trénovala také svou fyzickou zdatnost a ohebnost. Hodiny shybů, kliků, leh-sedů, přetahování se Sorou a visení na trámech způsobily, že šla vždy spát vyčerpaná. Jako kdyby to nestačilo, Altash také trval na tom, aby během svého volného času chodila po stožárech a po laně. Nayeli vždy s úžasem sledovala elfa jak se i se i přes svou slepotu bez problémů prohání po lanech. Čtyři týdny trvala plavba a během ní se Nayeli zlepšila jak v boji, tak v koordinaci svého těla. Až v přístavu si pak uvědomila, že se o elfovi nic nového nedozvěděla, dokonce ani to kam se vlastně plavili.

Loď zakotvila v malém přístavním městečku. Když prvně spatřila cíl jejich plavby, byla překvapená. Celé městečko stálo na kůlech nad vodou. Hned po tom, co se rozloučili s kapitánem, zamířili do hostince. Nayeli si všimla obrovské rozmanitosti obyvatelstva. Většinu z ras ani neznala, ale dominovali lidé a zelené potvůrky. Sora zůstala před hostincem, Nayeli s Altashem vešli dovnitř a zamířili k baru.

"Přejete si?" nevrle je oslovil jeden z obsluhujících v lidském jazyce.

"Ložnici pro dva na tři noci a sháním někoho jménem Raktakan," odpověděl Altash, za což ho stihl divný pohled od muže.

"Nemáme, vše je plné a tu osobu neznám!" vyštěknul muž. Jeho reakce zaujala jednu zelenou příšerku, která stála na pultu.

"Problémy?" zeptala se rychle.

"Potřebuju ložnici pro dva na tři noci a sháním někoho jménem Raktakan," Altash klidně zopakoval.

"Já sem Raktakan," řekla příšerka.

"Mám pro vás sušené hyení maso od Taraktana." řek Altash, na což příšerka zúžila oči. Po chvíli se otočila na obsluhujícího muže a praštila ho po hlavě.

"Vy budete pan Eliendir…," Raktakan se zdvořile uklonil, "můj bratr vás často zmiňuje ve svých dopisech. Oh, samozřejmě ložnici pro dva máme." příšerka si klekla na pult a začala pod ním šmátrat, pak vytáhla klíč. "Na naše náklady - a teď to maso."

Raktakan seskočil z pultu a zavolal několik lidí. Následujíc Altashe skupinka vyšla ven za Sorou, kde sundali pět vaku. Altash se Raktakana snažil přesvědčit, aby ho nechal zaplatit za pokoj, ale docílil jen toho, že Raktakan přihodil ještě snídani a večeři. Nayeli se při jejich rozhovoru dobře bavila, pak jí však zaujal obrázek, který visel u vchodu hostince. Na obrázku byla mužská postava oděná v róbě a s kápi staženou hluboko do tváře, pod ni stálo napsáno "10,000 za hlavu, 20,000 živý."

Nayeli neomylně poznala svého zachránce, strhla obrázek a přišla s ním za Altashem. Když mu o svém nálezu řekla, jen se usmál.

"Před deseti dvaceti lety to bylo jen 5,000 za živého. Obrázek si nech, znám lidi co za něj dobře zaplatí."

Jakmile odvázali poslední z vaků ze Sory, otřásla se a rozběhla se směrem ven z města.

"Sora!" zakřičela za ní Nayeli. Altash ji položil ruku na rameno.

"Proto tu budeme tři noci, ať se protáhne a pořádně nají. Ty máš také před sebou ještě trénink. Hm, co se týče pravidel v městě, "Altash se na moment přemýšleje odmlčel, "můžeš chodit i sama ale dávej si pozor, dýku nos při sobě, a měla by sis zvyknout na svoje nové jméno."

Nayeli na něj jen udělala grimasu, dobře věděla, že ji Altash nevidí. Altash zjistil od Raktakana kde by mohli v klidu trénovat a tréninkem pak strávili několik hodin.

Vyčerpaná Nayeli se nemohla ani postavit. Jak seděla na zemi, Altash se nečekaně usadil naproti ní a přeložil hlavu ze strany na stranu. Hodnou chvíli takhle seděli, beze slova jeden naproti druhému. První ticho přerušil Altash.

"Kolik je ti let?"

Nayeli byla zaskočená z náhlého přerušení ticha a vůbec jeho zájmem o její osobu.

"D-devět." zakoktala. Altash na to jen povzdychnul.

"A doopravdy?" Na to že byla tahle otázka až moc zvláštní, Nayeli ani trochu nevypadala, že by byla zaskočena.

"Osmnáct." odpověděla malá elfka. Elf se zhluboka nadechl, vydechl a zastříhal ušima. Následně sáhnul do jedné z kapes a vytáhnul malý kamínek. Ruku, v které mněl kamínek natáhnul směrem k Nayeli. Ta natáhla obě ruky a převzala si kamínek k sobě. Dobrou chvíli kamínek sledovala, ale nic se nedělo.

"Co to…," Nayeli nestihla dopovědět větu, když se kamínek domodra rozzářil.

"Podle tvé reakce předpokládám, že září."

"Ano, ale co to znamená…? Au!" malá elfka se zeptala, a pak zakřičela bolestí, protože ji kamínek popálil.

"Znamená to to, že," Altash vzal kamínek, který po jeho dotyku okamžitě přestal svítit, a vložil ho zpět do kapsy," že magii máš elfskou ale tvé tělo je z větší částí lidské a to, " Altash si povzdechnul, "je dost nebezpečné, když se nebudeš učit také ovládat magii.“

"Tak mne uč i magii," malá elfka se na něj usmála.

"To, že vypadám jako elf, neznamená, že taky jsem jedním z nich, ty bys to měla vědět nejlépe," Altash řekl rázně, ale hned na to výraz jeho tváře znovu změknul, "dokud nenajdeme učitele magie, budu tě učit alespoň meditacím na koncentraci a uvolnění. To by mělo problémy oddálit a zmírnit. Mohlo by ti to pomoci i při učení. Možná bychom měli začít i s trochou teorie. Jestli pak víš co je nejsilnější zbraní bojovníka?"

Nayeli hodnou chvíli přemýšlela, než odpověděla.

"Meč se otupí, luk se opotřebuje, síla časem zeslábne a moc není věčná… hm… jediné, co mě napadá, je mysl."

Slepý elf se na ní usmál a pohladil ji po vlasech.

"Bystrá holčička. Pokud je mysl slabá stačí pár slov a boj skončí před tím, než začal. U mágů to platí dvojnásob, protože jejich mysl je jejich zbraň a to doslova. Nevyhrává ten, kdo je mocnější, ale kdo přijde na takové kouzlo, kterému se protivník neumí bránit. Někdy je pochopení kouzla silnější než jeho použití," Altash se usmál, "půjdeme, než začne pršet."

Malá elfka pohlédla na oblohu. Byla tak zabraná do jejich rozhovoru, že si ani nevšimla, že se zatáhlo. Společně se vrátili do hostince a sotva vešli, začalo hustě lít.