Nayeli Altashe už neviděla toho dne a ani dalšího. Tallokovo tělo té noci trollové spálili na vysoké hranici. Mai jako duchovní v učení mněla celý obřad na starosti a ani po tom jí nedali vydechnout, což způsobilo, že se jí na Nayeli neostávalo čas. Jediné vysvětlení, co se vlastně stalo a proč se tak stalo, dostala až druhý den od Mihewi.
"Tallok byl starý. Při zmírňování jeho bolestí nepomáhala už ani magie. Malanore mu umožnil bezbolestný odchod. Tallok to dobře věděl a Malanore by nikomu jinému nedovolil to udělat," vysvětlovala krásná elfka.
"Víš, zlatko, Tallok a Malanore … jak to vysvětlit. Tallok dělal Malanorovi společníka jako to teď dělá Sora. Tallok byl vlastně první, kdo mu dělal dlouhodobého společníka. Jeho potomci pak šli v jeho šlápějích a část svého života strávili jako Malanoreho společníci, Sora je také jedna z nich. Bude už pátá generace…? Ne… šestá … bude to už šestá," Mihewi se usmála.
"Když si vzpomenu, že vše se to začalo tim, že jsem na to malé štěně nedohlédla a ten malý nezbeda se nalokal vody ze Slunečné studny…," Mihewi se usmívala, ale oči se jí začínaly lesknout a chvilku na to jí po lících začaly stékat slzy.
"Víš, trollové v něm viděli boha… protože žádný normální vlk není tak velký a nežije tak dlouho, my ho nazývali přítelem a Malanore … vlastně ani nevím, jak ho viděl on," bělovlasá elfka se zachichotala a její smích zněl jako zvonění malých zvonků. Mihewi vyprávěla malé elfce mnoho dalších příhod s Tallokem. Obě se spolu se smály a i plakaly než nakonec Nayeli usnula.
Když následujícího dne Nayeli vstala, Altash seděl na jedné ze židlí. Tisíce otázek se jí vynořilo v mysli, ale nepoložila ani jednu, jen tiše seděla na posteli a dívala se na slepého elfa. Modrovlasý elf seděl nehybně na židli a nebýt pravidelného dýchání, vypadal by jako vytesán z kamene. Jeho kůže byla pobledlá a Nayeli si poprvé taky všimla, že rysy jeho tváře byly na elfa až příliš ostré. Slova se pomalu dostávala na jazyk zlatovlasého děvčete, ale v momentu kdy je chtěla vyslovit, se Altash postavil a rychlým krokem vyšel ven. Nayeli to připadalo, jako kdyby přesně věděl, nač se ho chtěla zeptat, ještě před tím, než to věděla ona sama. Rychle se oblékla a vyběhla za elfem, venku však potkala Mihewi na velikém dvounohém ještěrovi, připravenou k odchodu.
"Nayeli," oslovila ji. "Máš znovu na výběr. Můžeš jít se mnou nebo pokračovat s Malanorem," Nayeli se však usmála a zakroutila hlavou.
"Já si nestěžuji," odpověděla a Mihewi se také usmála.
"Uvidíme se dříve, než posledně, podle toho, co sem slyšela. Malanoreho kamínek tě popálil a to znamená jen jedno. Ale to ti řeknu až příště. Anu belore dela'na, Worl'Thaze'aka." rozloučila se bělovlasá elfka, pobídla ještěra patami a ten se s ní rozběhl na jih.
"Zítra ráno odjíždíme," byla první a poslední slova, co toho dne od Altashe uslyšela.
Ten den se ještě setkala s Mai na poslední hodinu magie. Dívky strávily více času mluvením o tom, co Mai poslední dny dělala, než učením. Den jí utíkal pomalu, tak ještě před večeři a balením lezla po stromech nedaleko vesnice. Tehdy si všimla, že jí to nedělá nejmenší problémy a její výdrž byla už mnohem větší, což také způsobilo, že měla problém usnout.
Té noci se ji znovu zdálo o létání jako každou noc, tentokrát to bylo obrovskými lesy, které neměly konce. Nečekaně však pocítila nepříjemný pocit a ten jí přinutil, aby otevřela oči. Stolička, na které elf každé ráno sedával, byla prázdná. Malá elfka okamžitě propadla strachu a panice. Rychle vstala z postele a chtěla se obléci, ale v tom momentě ucítila, jako kdyby se její mysli něco dotklo. I když to bylo jen na chvilku, stačilo to na to, aby se uklidnila a strach a panika opadly. Oblékla se tedy pomalu a vyšla ven. Slunce už bylo vysoko na obloze a život ve vesnici běžel už na plné obrátky. Nayeli chvíli sledovala dění, a pak si uvědomila, že bylo až moc rušno. Její kroky ji donesly na plošinu vůdcovské chýše, tady spatřila Mai, Altashe a plno dalších trolů. Očividně se náčelník znovu o něčem hádal s Altashem v jazyce trolů. Mai malou elfku uviděla a přicupitala k ní.
"Co se děje?" optala se Nayeli vyzvídajíc.
"Starý otec mít předešlá noc sen o velký bílý leopard. A ten mu říct aby zabít všechny zbylá kůň a připravit hostinu. Worl'Thaze chtít odjet na kůň, proto se hádat," odpověděla mladá trolka.
"Kůň? Vždyť má přeci Soru, ne?" Nayeli byla překvapená.
"Oh, mladý bílí vlk dávno odejít," Mai odpověděla s úsměvem. Tohle Nayeli ještě více zaskočilo. Zatím, co Altash horlivě diskutoval s náčelníkem, ostatní trolové připravovali maso na plošině. Jak se maso hromadilo najednou Altash zmlknul uprostřed věty. Od kopy masa se ozvalo křupnutí. Zrak malé elfky dopadl na … ani nevěděla jak to popsat. Byl to bílý leopard, velký jako Tallok. Divné na něm bylo to, že jako kdyby tam byl ale zároveň nebyl. Z úst a oči stoupal jemný modrý dým. Všichni trolové padli na kolena a hlavu sklonili až na zem. Bílý leopard si pomalu pochutnával na koňském masu. Nikdo se ani nepohnul. Po spořádání asi třetiny masa se olíznul a vykročil k Altashovi. Ten byl od začátku v pohotovosti, rukou stále svíral rukojeť meče, připraven tasit i při nejmenším náznaku nebezpečí. Nayeli si také všimla, že elf vypadal dost zmateně, poprvé od té doby, co ho znala, jí připadal, že doopravdy nevidí. Leopard se pomalu přibližoval k elfovi. Nayeli proběhla hlavou myšlenka, že mu musí pomoci, ale dříve než jí převedla do činů, zareagoval Altash.
"Zůstaň kde si!" zakřičel více se strachem v hlase než se zlostí. Nayeli se při těch slovech na chvilku zarazila, pak se sama přemluvila, že to nemohl myslet ji. Znovu se myšlenka na pohnutí ještě ani nedostala z mysli k jejím údům a Altash znovu zakřičel.
"Ani se nehni! Nayeli, zůstaň, kde jsi!"
To, že použil její skutečné jméno, muselo znamenat, že situace je vážnější než si malá elfka zprvu myslela. Jako přikovaná zůstala namístě s těžkým pocitem nemoci pomoct. Leopard se dostal až těsně před elfa, posadil se a začal si ho prohlížet. Po hodné chvíli se nahnul kepředu a nosem se dotknul Altashova čela. Nayeli si hned všimla, že se elf uvolnil. Následně sáhnul do kapsy a něco z ní vytáhnul a na dlani to nabídl leopardovi. Bílá kočka sklonila hlavu a spolkla, co bylo na ruce. Leopard se pak otočil na místě a zmizel.
No comments:
Post a Comment