Elfku obklopila temnota noci. Kapky vody stékající po čutoře se jedna za druhou měnili na led. Každý krok byl neúprosný boj. Příboj vln a šepot písku malou elfku pomalu ukolébávali ke spánku. Jediné co stálo v cestě únavě, byl neutichající mrazivý vánek dorážející na tvář. Uběhlo asi deset minut, co se odpojila od skupiny dětí. Teď už neviděla ani děti, ani muže, kterého následovala. Písek, vítr a tma dělali její cíl takřka nemožným. Sama však byla překvapená, že i po předložení všech faktů její odhodlanost zůstávala neoblomná. Její smaragdově zelené oči fixovaly temný horizont v naději, že spatří bílý stín.
Její uši se cukli, když zachytily nový zvuk. Kroky, ne běh, ze směru odkud přišla. Její tělo ztuhlo, když se mysl začala pohrávat s možnosti původu zvuku. Několik okamžiku její mysl pracovala na plné obrátky, ale ke konci jediné co by vše vysvětlilo, bylo, že spatří zdroj. Elfka se pomalu otočila. Severní horizont byl odět do ještě větší temnoty. Zvuk rychlých kroků pomalu sílil. Její ruka nervózně zabloudila k rukojeti dýky u pasu. Zvuk kroků ustal. Z temného závoje severního horizontu se vynořily obrysy pěti čtyřnohých zvířat. Opatrnými kroky zvířata zkrátila vzdálenost mezi nimi a elfkou na polovici. Jejich karmínově červená srst za světla měsíce tancovala v mrazivém vánku. Obrovské červené oči fixovali malou elfku která dávno před tím už tasila dýku. Za průvodu děsivého vrčení, šelmy cenřili své tesáky do černé noci. Plíživými kroky začali malou elfku obkličovat. Její uši se cukaly při každém zvuku, únava upadla do zapomnění. Tlukot jejího srdce bušil do mrazivé tmy. Elfčiny oči sledovaly každý pohyb šelem.
Bez varování nebo náznaku útoku jedna z rudých šelem jediným skokem doslova přeletěla vzdálenost, která ji dělila od malé elfky. Rychlým přenesením váhy na pravou nohu a zatažením levé se malá elfka bravurně vyhnula útočníkovi, co více dostala se za něj a přesně mířeným bodnutím přeťala dýkou krční tepnu. Zvíře dopadlo na zem, zakvílelo a po krátkém cukání nohou vydechlo naposled. Tenhle manévr si však vyžádal hořkou daň. Poslední síly opouštěly malou elfku. Její kolena se zabořila hluboko do sametově jemného písku. Její ruce ochably a dýka se jí vykoulela z ruky. Všechny zbývající síly soustředila na to, aby udržela svá víčka otevřená, ale bezvýsledně. Oči malé elfky se zavřely. Skoro v tom samém momentu ucítila ve svém pravém rameně obrovskou bolest. Její oči se doširoka otevřely. Obrovské rudé oko koukalo přímo na ní s tesáky zabořenými v jejím mase. Otevřela ústa ale místo vzlyku z nich vyšel výkřik bojovníka. Elfka nahmatala svou dýku a zarazila ji do velikého oka. Zvíře zakvílelo a pustilo ji, hned tu však bylo druhý, které se připravovalo zaujat místo svého druha. Zvíře se odrazilo od země, ale nikdy nedopadlo. Sevřela se nad ním obrovská bílá tlama. Teplá rudá tekutina zalila její tvář. Řev, vrčení, praskání kostí, pak klid. Na elfčině tváři se objevil malinký úsměv. Její oči se zavřely a svět ji konečně nechal klidně spát.
Elfka ucítila pálivou bolest v pravém rameni. Pomalu otevřela oči. První co viděla, byl jeskynní strop. Uvědomila si, že leží na divně formované bílé chlupaté posteli. Rozhlédla se kolem. Byla uvnitř prostorné jeskyně, na padesát kroků od vchodu, kde se světlo střetalo se stínem jeskyně. Nedaleko od ní doutnalo veliké ohniště, nad kterým viselo několik svlečených zvířat. Vůně pečeného masa a dýmu ji škádlila v nose. Opodál ohniště, se sušilo pět karmínově červených kožichů. Elfka se stáhla do klubíčka a slastně se protáhla. Okamžitě jí do pravého ramena vystřelila ukrutná bolest. V té samé chvíli, se u jejích nohou vzpřímili dva chlupaté rohy posteli, hned potom se pravá část posteli zvedla a natočila k elfce. Teď na ni koukala obrovská hlava bílého vlka, na kterém vlastně ležela. Dobrou chvíli si elfka s vlkem hluboce hleděli do očí. Oční souboj přerušil až vlk, který jediným nečekaným líznutím oslintal celou její tvář. Vlk se pak stáhnul do klubíčka, s elfkou uvnitř a položil svoji hlavu přes elfčino levé rameno. Dívka pohladila obrovské bíle zvíře na temeni, pak začala studovat své pravé rameno. Zeleně zbarvené obvazy fixovaly její pravou horní část těla. Tu a tam prorážely červené fleky. Jakákoliv snaha pohnout pravou rukou byla odměněna bolestí. Neviděla smysl dále se něco pokoušet, a k tomu byla její postel hezky měkká a hebká. Pomalé a klidné dýchání vlka ji ukolébalo ke spánku.
Když se elfka znovu probudila, ucítila tahání na pravém rameni. Pomalu otevřela oči. Stál nad ní muž v kožené róbě s kápí na hlavě, která stínem zakrývala jeho tvář. Jeskyně teď byla osvětlována jen chabým světlem ohně. Elfka teď ležela na velikém kameni hned vedle ohniště. Mužská postava, sklánějící se nad ní, si přiložila ruku pod kápi. Když se ruka muže znovu vynořila ze stínu kápi, byla na ní zelená substance, kterou pravděpodobně vyplivl, a s ní pak zamířil k jejímu rameni. Pálivý pocit se začal šířit od místa a postupně projel celým jejím tělem, pak ustal. Bolest v jejím rameni otupěla natolik, že byla zanedbatelná. Muž pak obvázal její rameno čerstvými obvazy a staré spálil. Celý čas z něj elfka nespustila oči. Muž pak elfku posadil a navlékl na ni košili ne zrovna její velikosti. Elfka zamávala dlouhými rukávy a zachichotala se. Pod kápi muže se něco zacukalo. Osoba se sehnula k ohništi a pak se opět otočila k elfce. V ruce držela misku a v ní něco, co vypadalo jako vývar. Muž se posadil naproti elfce, do druhé ruky vzal lžíci. Děvče se pokusilo zvednout pravou ruku, aby si převzalo lžíci, ale k jejímu překvapení její pravá ruka odmítala vykonat jakýkoli úkol. Pod neustálým dohledem elfky nabral na lžíci male množství vývaru a vynesl ho do úrovně elfčiny tváře. Elfka očekávajíc otevřela pusu, ale muž se nehnul z pozice, v které byl předtím. Tušení, které malá elfka měla od chvíle, kdy prvně zvídavě nakoukla pod kápi cizince, se naplnilo. Muž byl slepý. Elfka se pomalu nahnula, vzala obsah lžíce do pusy a polkla. Její líce zrudly, její chuťové pohárky se probudily. Přisel na ní pocit, jakoby to bylo to nejlepší jídlo, jaké kdy jedla. Tekutina ohřívala její nitro, jak tekla do žaludku. Krmení pokračovalo, až snědla celý vývar. Muž pak odložil misku a lžíci, sebral malou elfku do náručí a položil ji na nedaleko ležícího vlka. Elfka chtěla protestovat, ale pocit měkkosti a tepla ji rázem uspal. Když se následně probudila, bylo to na hřbetu vlka kráčejícího po boku cizince směrem na jih.
No comments:
Post a Comment